Názory a texty vikáře ČCE v Benešově.

Jidáš a Petr (Kázání Lk 22)

9. 4. 2017 14:04
Rubrika: Kázání

Milé sestry a milí bratři,

Zástup a zástup

Dnes na Květnou neděli se z evangelií tradičně čte příběh o Ježíšově vjezdu do Jeruzaléma. Příběh o tom, jak Ježíše vítali obyvatelé Jeruzaléma jako přijíždějícího mesiáše. Vysvoboditele, který má znovu nastolit pořádek a vyhnat zlé okupanty. Ježíše vítaly zástupy lidí a oslavovali ho, kladli mu pod nohy palmové větve. Dnes by to byl asi červený koberec. Lidé jásali a radovali se.

Ale v dnešním textu evangelia jsme se posunuli v příběhu o trochu dál, posunuli jsme se k jinému zástupu. Mohli bychom říci k davu. Davu, který vede Jidáš. Davu, který Ježíše nevítá, nechválí a ani mu neumetá cestu. Tento dav chce Ježíše chytit jako rebela, odpadlíka, rouhače a předat ho příslušným úřadům a soudům. Ježíš se během jednoho týdne stal z vítaného osvoboditele, nevítaným zločincem.

Dav jde a zajme Ježíše uprostřed modlitby. To je stejné, jako by uprostřed naší úvodní modlitby vtrhlo do naší modlitebny několik policistů a vybrali si někoho z nás a odvedli ho v poutech na služebnu. Kdo z nás by měl odvahu se jim postavit? Kdo z nás by jen seděl a v šoku přihlížel? Udělali bychom něco? Pokračovali bychom dál v klidu v bohoslužbě?

Ježíš ještě ani nedomluvil a už byl zatčen. Před chvílí hovořil se svým Otcem o tom, že si není jistý, že má strach z toho, co ho čeká. Má strach, ale důvěřuje Bohu. V modlitbě říká: „Otče, chceš-li, odejmi ode mne tento kalich. Ne má, ale tvá vůle se staň.“ A zatčením začíná pít tento svůj hořký kalich strastí. V nejbližších chvílích ho nečeká nic dobrého ani příjemného. Bude souzen a bit. I jeho nejbližší učedníci ho zradí.

Jidáš

První z nich je Jidáš. Je to jeden z Dvanácti. Jeden z kruhu nejbližších, kteří s Ježíšem trávili nejvíce času. Evangelista píše, že do něj vstoupil satan, že ho ovládla nějaká vnější moc, že by snad Ježíše sám od sebe nezradil. Ta moc, co do něj vstoupila, je něco obludného, nelidského a přece něco reálného. Jidáš odchází z večeře, kde se rozdává chléb života a kalich spásy. Odchází z úzkého kruhu přátel za židovskými vůdci. Obávali se jeho přítomnosti v době oslavy vyvedení z Egypta, oslavy osvobození od nadvlády cizím národem. Obávali se, že Ježíš v Jeruzalémě zažehne povstání, které povede jen ke krveprolití.

Jidáš se vrací od velekněze a přichází za Ježíšem jakoby už z druhé strany a vede s sebou jenom smrt. Přichází za svým učitelem, přítelem a nese mu zradu. Ježíš ho oslovuje jménem Jidáši - takové oslovení není příliš obvyklé. Takto osobně v evangeliích oslovuje Ježíš jen málokoho. A Jidáš tuto vzájemnou důvěru zrazuje polibkem.

Ježíš přijímá od Jidáše svůj úděl zločince a rebela, Petr to ale odmítá. Je odhodlán bránit svého mistra až do poslední chvíle. Petr má ještě teď sílu i odvahu, a tak staví se s mečem sám proti davu a ozbrojencům. Vždyť takhle ta Ježíšova revoluce přece nemůže skončit. To přece není ten mesiáš, kterého vítaly zástupy. Vždyť ho chtějí zavřít a odsoudit jako vzbouřence. Petrovi a všem ostatním učedníkům padají z očí šupiny iluzí o tom, jak si představovali Ježíše. Ježíše, který měl sám vzít meč do ruky, sám se postavit veleradě a římským okupantům a bojovat na život a na smrt. Ne. Tohle Ježíš neudělá. Zde se naplňují slova z jeho modlitby: Ne má, ale tvá vůle se staň. Nevezme do ruky ani meč ani hůl, aby bojoval. Ale místo toho do ruky vezme hlavu veleknězova sluhy. Jednoho z těch, kteří ho přišli zatknout. Byl raněn, Petr mu usekl ucho, a Ježíš mu ho uzdraví. Pokračuje ve své uzdravující přítomnosti až do konce.

            Ježíš své zatčení ale nenechá bez komentáře. Uzdravuje, přináší naději, ale také přináší soud - slovo proroka: Toto je vaše hodina, vláda tmy. Přesně pojmenovává to, co se děje. Teď jste na koni vy lidé, kteří mě chcete umlčet. Vládnete tmou. Ale vaše hodina skončí, pomine. A po ní, přijde nový den. Každá temnota má konec. Syn Otce přijde a hodinu tmy ukončí. To je naděje pro nás. Všechny temné chvíle našeho života, smutek, bolest nebo špatné vztahy. To vše pomine. Tma nebude vládnout na věky, protože Bůh prosvětluje každou temnotu. I v tomto okamžiku, kdy je uprostřed noci, uprostřed modlitby Ježíš zatčen, tak naděje nepohasíná. Naděje nekončí.

Petr

Jidáš pak prchá pryč, zkouší svůj skutek ještě zvrátit. To však nejde, kola osudu už roztočil a nemůže s tím už nic dělat, a tak se ze zoufalství oběsí. Náš příběh nadále sleduje Petra. Ježíš ho také v evangeliích oslovuje jménem. Dává mu dokonce podíl na své moci, ale často ho ale také kárá, protože Petr stejně jako Jidáš má odlišnou představu o Ježíšově působení mezi lidmi.

Petr sleduje dav směrem k domu velekněze, kde má proběhnout předběžný výslech a soud. Vše se děje tajně pod rouškou noci. Soudy měly probíhat ve dne, veřejně a se svědky. Velekněz ale chce Ježíše a jeho učedníky umlčet co možná nejdříve, proto svolává veleradu v noci, tajně a beze svědků. Čas ubíhá, Ježíš je vyslýchán a souzen. Petr zatím čeká venku u ohně s dalšími lidmi, kteří se přišli podívat na to noční pozdvižení.

Trojí zapření

Najednou nějaká služka na něho ukáže a poví: Tenhle byl také s ním. Ano, už ho s Ježíšem někde zahlédla, bude to stejný rouhač jako on, je to jeho spolupachatel, také zaslouží soud. Petr zapírá a tvrdí, že ho vůbec nezná.

Ale možná si právě v tomto okamžiku vzpomene na první slova, která Ježíši kdy řekl: Odejdi ode mne, Pane, vždyť já jsem člověk hříšný. Těmito slovy Petr vyznává svoji slabost poté, co byl svědkem zázračného rybolovu. To se stalo na začátku jeho cesty s Kristem. Ze samé bázně a uvědomění si své malosti a hříšnosti nechtěl, aby u něj Ježíš byl. Tehdy si přál, aby Ježíš odešel. Teď by si zase přál, aby Ježíš byl s ním. Snad se tehdy bál, aby Ježíše nějak svým životem neurazil. Ale Ježíš jeho slova odmítá. Naopak překračuje jeho strach a povolává ho jako svého učedníka - rybáře lidí.

Za chvíli se někdo ozve: Ty jsi také jeden z nich. I druhé obvinění Petr popírá. Popírá, že je jeden z učedníků, z Dvanácti, kterým Ježíš dal svou moc vyhánět démony a léčit nemoci. Možná si teď Petr vzpomněl na útrapy z cest, jak kázal evangelium v Galileji a Judsku, ale jak je málokdo přijal. Jak Ježíšovou mocí uzdravoval nemocné a vyháněl démony z posedlých. Vzpomíná na to, jak putoval s ostatními učedníky a neměli s sebou žádné peníze ani majetek. Vzpomíná, jak ho jeho rozhodnutí pro Krista vedlo k naprosté vydanosti svým bližním, kdy se prostě musel spolehnout na pohostinnost ostatních. Jak musel vydržet různé cestovní útrapy, žízeň, hlad, nebezpečí od divé zvěře a zlodějů, ale přes to všechno následoval Ježíše až sem k soudu až k samému konci. To vše ale svými slovy teď popírá. Necítí moc Ježíšovi přítomnosti a bojí se, aby ho dav nezlynčoval.

A potřetí zase odněkud zazní: I tenhle byl s ním, vždyť je z Galileje. I teď Petr zapírá, popírá svůj původ, svůj přízvuk, podle kterého ho poznali. Popírá i to, co s Ježíšem v Galileji prožili. A v Galileji a u Galilejského moře se toho událo mnoho: povolání učedníků, uzdravování, vymítání a kázání. Na rozbouřeném moři zavolal Ježíš Petra, ať za ním kráčí po vodě. Tehdy Petr zapochyboval a propadl se do vod, protože dostal z rozbouřeného moře strach. Nyní má strach z davu, který hrozí, že ho pohltí jako ty děsivé vody. Má strach a naposled zapírá svého učitele. Tehdy na moři volal: Pane, zachraň mě! A teď svému okolí říká: Vůbec nevím, o čem mluvíš. Vůbec toho člověka neznám.

Jak Ježíš Petrovi u poslední večeře předpovídal, tak se i stalo. Petr třikrát zradil. Popřel, že zná Ježíše, že se s ním kdy bavil a že ho vůbec kdy potkal. V tu chvíli po třetím zapření Petr vidí jasně Ježíšovu tvář, jako když ji viděl, když ho vytáhl z ruku z rozbouřených vln. I nyní ve své duši slyší slova, která pro něj měl Ježíš uprostřed rozbouřených vln: Petře, proč jsi pochyboval? Těmito třemi zapřením, popřel celou svou cestu s Ježíšem až do Jeruzaléma.

Co může člověka takto vést ke zradě? Co vede člověka k tomu, aby porušil vztahy se svými blízkými, přáteli, rodinou? Zrada je opak věrnosti, víry, důvěry. Jidáš i Petr v jednu chvíli ve svém životě ztratili víru. Jidáš ztratil důvěru v Ježíšovu představu Božího království a to ho vedlo k tomu, že Ježíše udal velekněžím. Petr také ztratil důvěru, dostal strach o svůj život. Strach a pochyby jsou navzájem úzce propojeny. Pochyby o sobě, o Bohu a o druhých vedou ke strachu a ten se kolem nás staví jako vysoká zeď vězení, ze kterého lze jen těžko uniknout. Ze strachu, že by naše plány nemusely dopadnout tak, jak jsme si představovali, můžeme ztratit důvěru v Boží vedení. Uhnout z cesty víry a hledat bezpečí jinde. Nikdo těchto pochyb není uchráněn - ani ti Ježíšovi nejbližší učedníci nevytrvali v době zkoušek. Ale Ježíš je nezavrhl. Nenašel si novou Dvanáctku a nezkoušel svůj projekt rozjet znovu s novou sestavou. Vzal vážně naši lidskou slabost a sklonil se k nám. Pohleděl Petrovi do tváře, ale nic neřekl. Snad to byl pohled plný milosti a pochopení. Ale právě tenhle pohled je často zneklidňující. Tento pohled pokorného služebníka Petr nevydržel a musel si přiznat i svou slabost.

            Petr utíká od toho pohledu pryč, utíká do tmy. Hledá tam bezpečné území, kde se nebude muset bát o život. Je tam možná klid, ale nachází se ve tmě. Nechal se pohltit tmou.

O Petrovi znovu se dovídáme až u prázdného hrobu. Nebyl u Pánovy smrti ani pohřebení. Petr přebýval ve tmě až do doby než se setkal se vzkříšeným Kristem. Až evangelium o vzkříšení dokáže člověka vytrhnout ze tmy pochyb a strachu.

Amen

622 Zůstaň s námi, Pane

Sdílet

Komentáře

BenjaminRoll skvělý!

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio