Sedíme tu a hledíme na sebe.
Lampy se na tobě lesknou jako slzy na tváři.
Kolikrát jsme se už takhle viděli.
Kolikrát jsem tu takhle seděl a hleděl do tvých vln.
Co ty na to Řeko zapomnění?
Kolik lásek jsem ti přivedl?
Který měly být,
který mohly být
který nikdy nebyly a už nikdy nebudou.
Co tvé vlny přinesly
a co zase odnesly.
Co tu po nich zůstalo?
Byly to jen odrazy na hladině,
nebo jsme se ponořili i do hloubky?
Z hlubin se těžko dostává,
často už nezbývá vzduchu
a člověk jen pomalu stoupá k hladině.
Co ty na to řeko zapomnění?
Dáš mi ještě šanci pohlédnout do tvých vln?
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.