Archiv Březen 2015

Jsem mladý, nezkušený a nerozvážný :-) To pro začátek, aby ti, kdo hledají staré, moudré a rozvážné, šli za štěstím na nějaký jiný blog. Milovníku IVČRN skonči u této věty a nečti dál, protože Tě nepřesvědčím a ani Tě přesvědčovat nehodlám. Radši…

Islám není jen jeden. Podobenství o Milosrdném Samařanu pozměněné na milosrdného Muslima. „Jeden člověk šel z Říčan do Prahy a padl do rukou lupičů; ti jej obrali, zbili a nechali tam ležet polomrtvého. Náhodou šel tou cestou jeden křesťan, ale když…

Ve středu 21. ledna jsem se vydal na výlet do koncentračního tábora Flossenbürg, který se nachází v německém pohraničí. Byl zde oběšen za odboj evangelický teolog Dietrich Bonhoeffer. Ještě jsem nikdy nebyl na žádném podobném místě, a tak jsem ani…

Domů. Toto by měl být poslední článek, který se zabývá mým putováním na Konec světa na jedné z tras do Compostely. Cesta tam byla veselá a radostná, mnohdy zase těžká a smutná. Ale to, co jsem zažil v posledním týdnu cestování domů, byly jedny z…

Na konci? Každým krokem jsem se blížil ke konci mé pouti. Santiago jsem nechal za zády a s ním i všechny známé a kamarády. Těchto poslední sto kilometrů mi připomínalo těch prvních. Minimum poutníků, dlouhé rozestupy mezi ubytovnami a únava. Zbývali…

Kamarádka nakonec dorazila, dovezla mi kofolu a český chléb. Nějak jsem si myslel, že mi tyhle věci z Česka budou nejvíc chybět. Nejvíc mi asi ale chybělo si promluvit s někým v rodné řeči. Nemusel jsem přemýšlet nad významy slov, řeč prostě plynula…

Za posledních pět let jsem ani jedny narozeniny neslavil v ČR, pokaždé jsem byl někde na cestách. Na Caminu tomu nebylo jinak. Ten den nebyl nijak zvláštní, prostě klasická poutnická rutina.V jedné ubytovně jsem potkal francouzského staříka, řekl…

Nyní mě čekalo asi tři sta kilometrů po rovině neboli španělsky meseta. Minimální převýšení, krajina se táhne doširoka a obzor je v nedohlednu. V průvodci psali, že se této krajině poutníci často vyhýbají pro její ubíjející stejnost. Já jsem tomu…

Když člověk vyrazí na takhle dlouhou cestu sám, musí předpokládat, že si nebude mít moc s kým popovídat. Drtivou většinu času jsem trávil mlčením a tichým přemýšlením. Abych se ráno nakopl, tak jsem si s radostí zazpíval při východu slunce od…

Od teď jsem už vstával před úsvitem, vyrážel za tmy, ticha, chladna. Cesta se najednou pro mě celá změnila. Byl jsem rád, že jdu. Byl jsem totálně nadšený, měl jsem strašnou radost, že můžu chodit, prohlížet si ty hory a pahorky a dívat se, jak se…