Támar - Nevěsta, nebo nevěstka?

Mt 1,1-3 + Gn 38

Milé sestry a milí bratři,

Ve druhém čtení jsme četli úryvek z Ježíšova rodokmenu podle evangelisty Matouše. Ježíšova rodová linie sahá od Abrahama až k Josefovi. Pro Matouše stejně jako pro nás byl Ježíš spasitel, mesiáš, zachránce, který přišel mezi lidi, aby jim dodal naději skrze své působení o tom, že je zde pro ně otevřena cesta do Božího království.

Matouš píše tento rodokmen, aby svým současníkům dokázal, že Ježíše je ten pravý mesiáš, který má být z Davidova rodu, jak bylo předpovězeno proroky.

V tehdejší společnosti se v rodokmenech zaznamenávali hlavně mužští potomci. Tehdejší společnost byla patriarchální, hlavní slovo měli muži, muži byli hlavou rodiny, rozhodovali o všem, co se v dané rodině i celé společnosti dělo. Postavení žen bylo skoro na úrovni majetku. Rozhodoval o nich jejich otec, manžel či bratr. V naší společnosti ženy vybojovaly mnoho práv, ale jistá nerovnost stále trvá. Zdaleka nemají stejné platy na stejných pozicích jako muži, samoživitelky jsou skupina nejohroženější chudobou, ženy s malými dětmi těžce získávají zaměstnání.

Ženy se v rodokmenech objevovaly zcela výjimečně, a když už se tam objevily, tak zastávaly nějaké důležité postavení. V Ježíšově rodokmenu je takových žen pět: Támar, Rachab, Rút, Bat-šeba a Marie. Každá z nich je nějakým způsobem zvláštní a zajímavá. Všechny se nachází v nějakých pohoršlivých situacích: Támar se musí vydávat za prostitutku, Rachab už prostitutkou je, cizinka Rút musí vlézt Boázovi do postele, aby se stala Izraelkou. Král David svede Bat-šebu a je s ní nevěrný. Mezi ně krásně zapadá Marie jako Ježíšova matka, které nikdo nechtěl věřit jejímu svědectví o tom, jak ho počala.

Kvůli jejich zajímavým osudům, které jsou spjaty s Ježíšem Kristem, jsme se o těchto ženách rozhodli kázat o nedělích, které předchází Vánocům.

Támar a tři manželé

První žena zmíněná v rodokmenu je Támar - její jméno znamená datlová palma, můžeme si ji tedy představit jako vysokou, krásou a hrdou ženu. Támar byla provdána za jednoho z Judových synů.

Juda byl Jákobův syn.  Poté, co prodal svého bratra Josefa Egypťanům, odchází ze zaslíbené země a své rodiny pryč mezi pohany. Tam si mezi nimi navzdory všem rodovým zákonům bere pohanku a má s ní tři syny – Era, Ónana a Šela.

Má zájem o to, aby jeho rod pokračoval, a tak svému synu Erovi sežene manželku – krásnou Támar. Er ale nejedná tak, jak si přeje Bůh, a tak je brzy odstraněn ze scény. Er jedná zle. Co udělal, nevíme, ale Judův prvorozený syn je mrtvý a Támar se stává vdovou. Er žádné dítě nezplodil.

Aby Erova a tím pádem i Judova rodová linie byla zachována, tak se podle židovských zákonů má Támar provdat za druhého Judova syna Ónana. Ale i Ónan jedná zle, protože zabraňuje svým jednáním tomu, aby se Támar mohla stát matkou. Pravděpodobně měl ještě svou ženu a nechtěl, aby Támařin syn dědil po Erovi a chtěl veškeré dědictví jen pro sebe.

Ónan praktikuje přerušovanou soulož – jedinou tehdy známou antikoncepci. Jeho jméno se pak mylně spojovalo se sebeukájením. Ónan toto neprovozoval, on jen nechtěl zplodit syna s Támar. A tohle jednání ho stálo život. Er i Ónan bránili Božímu zaslíbení, který bylo dáno Abrahamovi, že jeho synové naplní celou zemi a že jich bude jako hvězd na nebi.

Zbývá třetí syn Šel.  Třetí syn rod nezachránil, zasáhl otec Juda. Obával se o budoucnost své rodiny tolik, že Támar poslal bydlet zpět k jejímu otci. Stále nad ní má všechnu moc, jen jí nechce mít na blízku. Slibuje Támar, že jí dá svého třetího syna, až dozraje do věku na ženění.

Jenže to aleJuda nemá v plánu, už nechce riskovat život svého třetího syna a dát ho ženě, u které jeho dva starší synové zemřeli. Boží lid je opět v ohrožení. Není vůbec jisté, zda a jak bude pokračovat Jákobova rodová linie. Tu nyní zastupuje Juda, který odmítá dát Támar svého třetí syna. Támar se tedy vrací do svého rodného domu odsouzena žít sama bez dětí jako vdova.

Támar – nevěsta nebo nevěstka?

Jenže přichází zvrat. Judovi zemře manželka a on ani příliš dlouho netruchlí a jde na oslavu stříhání ovcí. Tato oslava je pro pastevce něco jako dožínky pro zemědělce. Oslavuje se plodnost země, hodně se pije a život se nabírá plnými doušky.

Támar ví, že už Judův třetí syn dospěl, ale že jí ho Juda nechce dát za manžela. Rozhodne se tedy jednat, vzít svůj osud do vlastních rukou, riskovat život, aby naplnila své lůno a tím i Boží zaslíbení Izraeli. Bouří se proti společnosti, kterou vedou muži. Nechce sedět doma v koutě a jedná. Převléká se tedy za prostitutku. Z nevěsty Támar se stává nevěstka Támar. Dnes bychom si to představovali tak, že si spíš nějaké oblečení sundá, že si vezme nějaké krátké šaty a bude postávat kolem silnice. Támar prostitutka ale nechce být poznat. Vezme si závoj přes obličej a sedá si k městské bráně, kde čeká, až Juda půjde kolem.

Ten naplněn smutkem po smrti manželky, alkoholem po oslavě a touhou po ženě objevuje tajemnou prostitutku a chce s ní souložit. Biblicky by to nemuselo být jasné na první pohled, v textu Juda prosí, aby k ní mohl vejít. Ale „vejít“ a „poznat“ jsou taková biblická hesla pro sex. Juda tím, že odešel ze své země do země pohanů, poprvé sešel ze správné cesty. Nyní opět schází tím, že má sex s prostitutkou. To byla v pohanských zemích kolem Izraele víceméně normálně věc, ale židovský zákon stál proti tomu.

Juda u sebe zrovna nemá žádné peníze, a tak nabízí, že za akt zaplatí až později. Důvěra musí být, a tak si od něj Támar vyžádá jeho pečetní prsten, hůl a provázek – tyto tři věci fungovaly v tehdejší době něco jako občanský průkaz. Támar si od Judy vezme občanku. Po všech těchto dohodách dojde k samotnému aktu, Juda uspokojen odchází a Támar také uspokojena, otěhotní. Když chce pak Juda zaplatit, tak jeho přítel žádnou prostitutku nenašel, Támar je zpět v domě svého otce oblečená jako vdova.

Zachování rodu

Juda po třech měsících zjistí, že jeho snacha je těhotná. A to je velký problém, přivedla hanbu na celou rodinu. Juda chce, aby byla upálena. Podle zákona byly ženy cizoložnice kamenovány, ale na dcery kněží se vztahovaly přísnější tresty. Když dcera kněze zcizoloží, má být upálena. Je zajímavé, jak někdy Juda plní židovský zákon do posledního písmenka, když dodržuje švagrovský zákon a Támar dává Ónanovi nebo když Támar žene na hranici, protože s někým smilnila. Někdy na něj zase kašle, když mu jde o jeho vlastní prospěch, když už odmítá riskovat třetího syna nebo když souloží s prostitutkou.

Nyní je Támar vedena ven před město, kde má být upálena. Juda nad ní vydal tento rozsudek podle práva. Ta přijímá svůj osud, ale na poslední chvíli posílá svému tchánovi vzkaz. Posílá mu jeho hůl, prsten a šňůrku se vzkazem: „Jsem těhotná s mužem, kterému patří tyto věci.“ V Judovi se pohne svědomí a zruší soud a nechá propustit Támar. Dokonce i vyzná Támar: „Jsi spravedlivější než já.“ Toto je vrchol příběhu pro Judu.

On, který ohýbal zákon podle své potřeby a který odsoudil svou snachu k upálení, nyní vyznává, že ona je spravedlivější a ne on. Tímto výrokem ospravedlňuje její předešlé jednání. Támar toužila zachovat rod víc než samotný Juda. A podařilo se. Narodí se jí dvojčata Peres a Zerach. Peres je děda krále Davida. Skrze tuto pohanku, která toužila po naplnění požehnání a svého lůna, se zachoval Jákobův rod, a dokonce z něj povstal i král David a později sám Mesiáš Ježíš Kristus.

Támar jako vzor víry?

Támar projevila velkou víru a ochotu riskovat svůj život, aby měla dítě s Judou nebo jeho potomkem, aby mohla pokračovat existence Božího lidu. Navzdory lidské nevíře a nezodpovědnosti Bůh prosazuje své cíle. V Bibli se často Boží jednání odehrává v prostoru lidských nevěr a zrad. To je někdy dost těžko stravitelné, mezi lidmi má Bible pověst svaté, čisté knihy, ale stačí ji jen otevřít a začíst se do ní a najednou si uvědomíme, jak se právě Boží vůle prosazuje i skrze na první pohled nemorální jednání.

Bůh působí právě v těchto situacích. Co my s tím? Pouštíme Boha i do životních situací, kdy selháváme? Když zrovna na sebe nejsme pyšní za to, co jsme udělali? Nebo se to před ním snažíme všechno utajit, schovat, dělat, jako by se nic nestalo? Dáváme mu prostor se k nám a našemu jednání vyjádřit?

Má být Támar hodna následování? Máme odložit naše vážené oděvy a nažehlené košile a vrhnout se mezi bezdomovce a prostitutky? Támar riskovala svůj život, zapřela sama sebe a následovala Boží vůli až na hranici. Ježíš nás vyzývá k následování k ochotě riskovat vše, co máme a kým jsme. Vyzývá nás, abychom se odevzdali do jeho vůle.

A Támar toto následování ve svém jednání naplňuje. Její víra je vytrvalá a zápasící, protože je upnuta k budoucnosti, k zaslíbeným synům. Mohli bychom říci, že její aktivní víra je s budoucností pevně spjatá. Toto biblické vyprávění nemá být návodem k dobrodružným nepravostem jako je prostituce, ale má být inspirací k činu a činům. Inspirací k svatému vzdoru s nevírou kolem nás k zápasu s osudovostí, která chce pohltit dobrou Boží vůli pro nás a pro celý svět. (M. Balabán – Jímavé portréty biblických žen, s. 189)

Amen