Když říkám...

Když říkám: „Jsem křesťanka.“

Nevykřikuji: „Jsem spasená!“

Šeptám: „Bloudím,

proto jsem si zvolila tuhle cestu.“

Když říkám: „Jsem křesťanka.“

Nemluvím s lidskou pýchou.

Vyznávám, že klopýtám

a potřebuji, aby mě Bůh vedl.

Když říkám: „Jsem křesťanka.“

Nesnažím se být silná.

Vyznávám, že jsem slabá.

Modlím se o sílu, abych mohla dál žít.

Když říkám: „Jsem křesťanka.“

Nevychloubám se svým úspěchem.

Přiznávám, že jsem selhala

a nikdy nedokážu splatit svůj dluh.

Když říkám: „Jsem křesťanka.“

Nemyslím si, že znám všechno.

Překládám svoje pochyby

a pokorně žádám o poučení.

Když říkám: „Jsem křesťanka.“

Netvrdím, že jsem perfektní.

Moje chyby jsou příliš zjevné.

Ale Bůh věří, že za to stojím.

Když říkám: „Jsem křesťanka.“

Stále cítím osten bolesti.

Mám svůj podíl na trápení,

proto hledám Boží jméno.

Když říkám: „Jsem křesťanka.“

Nepřeji si soudit.

Nemám tu autoritu.

Jenom vím, že jsem milována. 

Carol Wimmer