Názory a texty vikáře ČCE v Benešově.

Hospodin tě chrání ode všeho zlého, on chrání tvůj život.

2. 11. 2015 11:29

Žalm 121

Píseň k pouti. Pozvedám své oči k horám: Odkud mi přijde pomoc?
Pomoc mi přichází od Hospodina, on učinil nebesa i zemi.
Nedopustí, aby uklouzla tvá noha, nedříme ten, jenž tě chrání.
Ano, nedříme a nespí ten, jenž chrání Izraele.
Hospodin je tvůj ochránce, Hospodin je ti stínem po pravici.
Ve dne tě nezasáhne slunce ani za noci měsíc.
Hospodin tě chrání ode všeho zlého, on chrání tvůj život.
Hospodin bude chránit tvé vycházení a vcházení nyní i navěky.

 

Hospodin tě chrání ode všeho zlého, on chrání tvůj život.

 

Tento text (žalm) je píseň, báseň. Text, který Izraelci dlouho před námi říkali, když byli na pouti do Jeruzaléma. Můžeme si myslet, že je nám dalece vzdálená jednak prostorem, jednak i časem. Poutnictví je současně fyzická a duchovní cesta, ve které se setkávají dvě roviny – vnější, horizontální, tedy fyzická chůze „s nohama na zemi“ a současně vnitřní, vertikální, duchovní, tedy neviditelná cesta uvnitř naší duše. Nikdo z nás nechodí pravidelně každý rok slavit Velikonoce do Jeruzaléma. Putování je dnešnímu člověku, který si zvykl na auta a autobusy, vzdálené. Nedává to smysl, někam daleko jít pěšky s batohem na zádech. Mít cíl, který nemůžeme hned tak získat a zahodit. Putovat někam daleko, odříkat si a trpět kvůli něčemu co je přece tak vzdálené a nelze to hned spotřebovat.

 

Jenže poutníky jsme my všichni. Ač s tím budeme souhlasit, nebo ne. Všichni jsme někde začali naši pouť – narodili jsme se. Všichni někam teď kráčíme, pohybujeme se, jak v čase, tak i v prostoru – jedním slovem – žijeme. Všichni někam míříme, naše cesta na tomto světě končí smrtí, jen díky Bohu máme naději, že to není konečná stanice našeho putování, že to je hraniční přechod do nové země, kde se setkáme s Bohem v plnosti. Ano, pro nás pro všechny je tato píseň.

Myslím, že by mohla aspirovat na ranní modlitbu. První slova, která poutník řekne po ránu. Ujištění, že ho střeží Bůh. S takovou jistotou den začíná úplně jinak. Schválně, teď se zamysleme, s jakými slovy nebo myšlenkami jsme dnes vstávali? Byly to pozitivní myšlenky plné lásky a pokoje? Nebo to byly myšlenky hektické, co ještě dnes musím zvládnout? Nebo v nich byl hněv a zlost? Kdo ví, na to si odpovězme sami.

Myslím, že je důležité věnovat první myšlenku každé nové ráno Bohu. I když zrovna jako žalmista po ránu nepozvedáme oči k horám, tak stejně na nás každý den mohou čekat různorodé vrcholy, které musíme zdolat.

 

Tento žalm by se měl modlit každý, kdo je na cestě.  Toto není jen píseň pro poutníka, ale i pro každého, kdo se spoléhá na Hospodina, že mu pomůže v těžkých chvílích.

Nastanou okamžiky, kdy si nevíme rady, díváme se doleva, doprava a hledáme, kdo nám pomůže, a upřímně se jako žalmista ptáme: Odkud mi přijde pomoc? Odkud přijde ten zachránce, rytíř na bílém koni, anděl strážný, který mě zázračně vytáhne z problémů. On ale odnikud nepřijede.

On už je totiž tady. Na dosah ruky, a přece nekonečně daleko. Stačí se v modlitbě otevřít přítomnosti Boží a problematická situace nalezne řešení. Sice to nemusí být řešení takové, jaké si sami klidně i z hloubi duše přejeme, může být pokorné, plné lásky, ale stále je to naše – lidská – vůle. Můžeme si to přát jakkoliv oddaně, ale dokud je to naše řeč, naše myšlenka, naše přání, tak se vůbec splnit nemusí.

Bůh jedná tak, aby nás dovedl tam, kam máme dojít. Mnohdy je tomu těžké uvěřit, mnohdy to stojí spoustu bolesti a odříkání, většinou ani nerozumíme tomu, co se nám Bůh snaží říct. Jsme zmateni a nevíme. A právě v těchto okamžicích je třeba si zachovat prostou víru a důvěru v lásku a milosrdenství Boha. Není to vůbec lehké a pocity hořkosti a zloby nezmizí jako mávnutím kouzelného proutku. Někdy zůstávají v lidské duši dlouho a těžko se s nimi žije. Ale každý člověk, každý poutník životem má ke své pomoci ochránce – Boha, našeho Pána. Střeží nás, aby nám neuklouzla noha, a když uklouzne, on je stále bdělý a dohlíží na nás, abychom nepadli tak hluboko, odkud už se jen velmi těžko navrací. Aby zde nedošlo k omylu, Bůh není jako nějaká kamera nebo účetní, který kontroluje a zapisuje každý náš krok, který nás drží přivázané na řetězu. Věřím tomu, že Bůh nás klidně nechá si pěkně nabít ústa, když to potřebujeme.

 

Možná by se to dalo přirovnat k tomu, když jsou rodiče se svými dětmi na pískovišti. Děti se hrají, dovádějí, svobodně pobíhají, a přece je stále někdo pozoruje a hlídá. Děti taky nemůžou dělat úplně všechno, co se jim zlíbí, jsou jim dány pevné hranice, a když je poruší, přichází trest. Není to trest s hněvem, ale s láskou a bolestí rodiče.

 

Ale lidstvo si nehraje na písku, místo báboviček a lopatek má tanky, kulomety a granáty. Který rodič by nechal své děti se vraždit mezi sebou. Který rodič by dovolil, aby si jeho děti působily navzájem utrpení. Nevím, proč tomu Bůh nezabrání, ale můžeme mít jistotu, že je vždy na straně utlačovaných, protože on sám poznal, co to je být vězněn, mučen, zemřel, sestoupil do pekel.

Bůh ale porazil smrt, dal nám naději, že utrpením a bolestí to nekončí. Přináší světlo do bolesti, které si jako lidstvo působíme mezi sebou. Máme naději, že nás ochrání, a když ne v tomto těle tady na zemi, tak že nalezneme milost a plnost lásky u něj v náručí.  Budeme s ním v jeho království, kde je on svrchovaným vládcem, který nepotřebuje kulomety a stíhačky, aby prosazoval svoji vůli. Tam vládne láska a milosrdenství, tam jsou poslední prvními a ti nejmenší mezi námi jsou u Boha největšími. Nedříme a nespí ten, který nad námi drží ochrannou ruku.

 

Hospodin je tvůj ochránce, Hospodin je ti stínem po pravici.

 

Často se v bibli dočteme, nebo i my sami v modlitbách používáme metaforu, že Hospodin je světlo, že nám svítí na cestu, že je majákem pro loď naší duše na rozbouřeném moři našeho života. Ale kdo někdy byl na slunku v rozpáleném odpoledni, kdy je ve stínu 35 stupňů, tak zná dobrotu odpočinku na místě, kam se slunce nedostane. Stín najednou člověka přikryje jako chladivá peřina, už se dá zase dýchat, oči tolik nepálí a tělo se pomalu uklidňuje. Ano, Hospodin se nemusí k nám
obracet pouze jako světlo, on nám poskytuje uklidnění a pokoj. V temnotách nám nese světlo a v žáru slunce nám dává stín.

Můžeme se na něj vždy spolehnout, že nalezne správné řešení pro naše problémy. Tam, kde bychom si třeba přáli světlo, nám dává stín a naopak. Nemusíme znát řešení hned tady a teď. Rozuzlení našich problémů může klidně přijít až po letech. Vždyť uběhlo několik let od zaslíbení syna Abrahamovi, než ho poprvé pochoval ve svém náručí. Třeba to už Abraham ani nečekal, a přece se Boží zaslíbení splnilo. Málokdo by dokázal tak dlouho vytrvat ve víře v Boží zaslíbení. Každý máme pochyby, ale přesto můžeme důvěřovat Hospodinu, že své slovo splní. Náš lidský život je přece jen krátký, ve srovnání s Boží perspektivou věčnosti. Proto nemusíme zoufat, když se řešení nedostaví hned. Všechno má svůj čas. Někdy musíme bojovat, jindy zase odpočívat. Ale je třeba vytrvat ve v
íře a důvěře v Boha. Ten ví, kdy má co nastat. On chrání nás a náš život. On chrání naši chůzi životem, putování a toulání. Nemusíme se bát, že nás cesta zahubí. Ten, který se spoléhá na Boha, vždy nalezne dobré lidi, kteří mu pomůžou. Mluvím z vlastní zkušenosti. Na mých cestách mi pomohlo už tolik dobrých lidí. Proto se snažím i nadále ve svém životě pomáhat. Možná si toho ani nevšímáme, ale je zde spousta lidí, kteří nám bez zbytečných řečí ochotně pomáhají. Stačí si jich jen všimnout.

Myslím, že je to výborná zkušenost pro člověka, který má vše zajištěno. Vyrazit na cestu a tam zažít bezmoc, opuštění a samotu. Právě v těchto okamžicích člověk objevuje sám sebe a je nekonečně vděčný za pomoc v momentech, kdy nevidí žádné jiné východisko.

 

Ten, kdo pomáhá, si ani nemusí uvědomovat, že pomáhá. Může to být pro něj naprosto obyčejná každodenní činnost. Může udělat skutek, kterého si ani nevšimne. Ale pro toho, komu je darována pomoc, to znamená úplnou změnu situace. Od zoufalství k naději. Ze smutku k náhlé a nečekané radosti. Proto se nebojme pomáhat, třeba to ani jako pomoc nebudeme vnímat, ale druhému, našemu bližnímu to třeba hluboce ovlivní život.

 

Proto se nebojte vyrazit na cestu, zažít zoufalost a beznaděj. Nebojte se, protože Hospodin chrání naše vcházení i vycházení.

Nyní i na věky.

 

 

Zobrazeno 1309×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio