Řeka zapomnění

Sedíme tu a hledíme na sebe.

Lampy se na tobě lesknou jako slzy na tváři.

Kolikrát jsme se už takhle viděli.

Kolikrát jsem tu takhle seděl a hleděl do tvých vln.

Co ty na to Řeko zapomnění?

Kolik lásek jsem ti přivedl?

Který měly být,

který mohly být

který nikdy nebyly a už nikdy nebudou.

Co tvé vlny přinesly

a co zase odnesly.

Co tu po nich zůstalo?

Byly to jen odrazy na hladině,

nebo jsme se ponořili i do hloubky?

Z hlubin se těžko dostává,

často už nezbývá vzduchu

a člověk jen pomalu stoupá k hladině.

Co ty na to řeko zapomnění?

Dáš mi ještě šanci pohlédnout do tvých vln?