signály.cz Registrace Přihlášení
Názory a texty vikáře ČCE v Benešově.

Pouť do Santiaga 8.

KarelMüller
24. 3. 2015 12:01
Rubrika: Pouť do Santiaga 2013
Kamarádka nakonec dorazila, dovezla mi kofolu a český chléb. Nějak jsem si myslel, že mi tyhle věci z Česka budou nejvíc chybět. Nejvíc mi asi ale chybělo si promluvit s někým v rodné řeči. Nemusel jsem přemýšlet nad významy slov, řeč prostě plynula, to bylo to nejlepší, s čím přijela. Chtěla jít posledních sto kilometrů, stejně jako většina turistů, kteří chtějí dostat potvrzení o pouti. Z osamocené cesty se stala najednou přecpaná dálnice, možná to bylo i tím, že končily prázdniny, a tak spousta lidí dokončovala svou trasu. Denně jsme potkávali desítky lidí a bylo téměř nemožné navázat vztah s ostatními poutníky, protože jsme se nevídali společně ani při chůzi, ani pak odpoledne v ubytovně. Ze souputníků se najednou staly jednotky v davu. Promíchali se poutníci, kteří za sebou měli stovky kilometrů, s čerstvými po zážitku toužícími turisty. Ale i přes tyto nepříjemnosti cesta ubíhala hladce a rychle, možná až příliš rychle. Kamarádka si sotva začala zvykat na putování a už jsme byli u značky Santiago de Compostela.
Teď bych chtěl upozornit, že budu popisovat svoje pocity a že to tak nemusí být u každého, kdo takto putuje. Mě Santiago příliš neohromilo. Je tam krásná katedrála a náměstí, ale to mě neoslovilo. Spousta lidí se tam objímala, radovala a brečela, ale já jsem cítil, že ten cíl mám jinde o 90 km dál na Finisteře u oceánu. Příchod do Santiaga mi přišel jako příchod do každého jiného většího města na cestě. Katedrála, pár obchodů a ubytovna. Já směřoval dál. Někdy musíme jít ještě kus cesty, abychom dorazili tam, kde je naše místo.
Přespávali jsme ve františkánské ubytovně, kde pro nás připravili duchovní program, abychom si konečně odpočali a prožili ono místo. Každému bych doporučil, kdo vyrazí na podobnou cestu, ať nevynechá možnost se účastnit takových okamžiků ztišení a modlitby, protože to nakonec dodá mnohem víc síly, než hamburger v restauraci. Ráno jsem tedy pokračoval k mému cíli, alespoň tehdy jsem si myslel, že tam má pouť skončí. Rozloučil jsem se ještě před svítáním s kamarádkou a zanechal ji v Santiagu. Cesta pokračovala prudce do kopce a dovedla mě vysoko nad město, kde jsem měl krásný výhled. V tu chvíli, když jsem se ohlédl, tak zrovna slunce plulo mezi věžemi Svatojakubské katedrály. Tenhle pohled bych přál každému, kdo urazil stovky kilometrů, aby si uvědomil, že to nejkrásnější je to nejobyčejnější. Zazpíval jsem si poutnickou hymnu Ultreia a zavzpomínal na všechny, kdo zůstali za mnou, i na ty, kteří mě už dávno předešli.
Sdílet:
Zobrazeno 571×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio