Názory a texty vikáře ČCE v Benešově.

Pouť do Santiaga 7.

24. 3. 2015 11:59

Za posledních pět let jsem ani jedny narozeniny neslavil v ČR, pokaždé jsem byl někde na cestách. Na Caminu tomu nebylo jinak. Ten den nebyl nijak zvláštní, prostě klasická poutnická rutina.
V jedné ubytovně jsem potkal francouzského staříka, řekl bych, že mu bylo něco přes sedmdesát. Dali jsme spolu řeč, protože taky putoval sám a to lidi sbližuje. Už měl za sebou něco přes 1500 km, protože vyrážel až z Francie, ale nejvíc mě překvapilo, když jsem se dozvěděl, že už prošlapal po mnoho kontinentů. Putoval Severní Amerikou ze severu na jih, Kubou a dalšími místy. Na jeho věk mi to přišlo obdivuhodné. Komunikace s ním však byla docela veselá, naším společným jazykem se stala španělština. V tom ale také tkvěl problém, protože i když jsem se toho za tu dobu dost naučil, pořád mi chyběla slova, abychom mohli zapříst hlubší hovor. Nebyl to jediný Francouz na cestě, potkal jsem taky jednoho divadelního herce a pak Ramúna. Když jsem Ramúna poprvé viděl, šel jsem po prašné cestě, která se vinula po úbočí hory, a on radostně jódloval směrem do údolí. Měl přátelský obličej, ve vlasech listy, culík na temeni a tváře pomalované červenými bobulemi. Nabídl mi, abych si zajódloval s ním, ale dodnes lituji, že jsem ho odmítl a pokračoval dál. Byl jak neřízená střela, nic ho nepoutalo, jen tak si putoval s roztrženým batohem v páskovkách s pletenými ponožkami.
Setkání s ním byla krásná vzpruha před tím, co mě čekalo. Spolubydlící z Prahy se rozhodla, že půjde taky do Santiaga, ale pouze na posledních sto kilometrů. Ke dni setkání jsem se rychle přibližoval, bohužel ale až příliš rychle. Nakonec jsem musel strávit tři dny v městečku Sarria. Z tohohle místa vyrážejí turisti, ne poutníci, protože se Sarria nachází 100 km od Santiaga a ujití minimálně 100 km je požadavek pro to, aby člověk získal potvrzení o putovaní k apoštolovu hrobu. Ve městě bylo narváno a to se mi moc nelíbilo, všichni byli strašně hluční a čerství, za těch sto kilometrů se ani nestihnou unavit. Utábořil jsem se za městem ve vysoké trávě, aby mě nikdo neviděl. Stejně mě pak přišla zkontrolovat policie.
Píše se to snadno - někde čekat tři dny, ale realita byla mnohem nudnější. Nekonečná nuda, ale zároveň spousta času na duševní hygienu. Myslím si, že každý z nás by si jednou za čas prostě měl sednout na několik hodin někam na odlehlé místo a nedělat nic. Bojovat s tou nudou a touhou se zabavit. A když se mu to podaří překročit, třeba si pak uvědomí, že vůbec není sám a že si má s kým promluvit. Největší zábavou bylo pozorovat mraky na nebi, a když i ty mě začaly nudit, přešel jsem k řece, kde jsem poslouchal šumění proudu. Když jsem se chtěl hodně rozptýlit, tak jsem si sedl na lavičku u hlavní třídy a pozoroval lidi, jak chodí sem a tam. Dokázal jsem tři hodiny pozorovat mraky, ale dnes sotva dokážu čekat pět minut na další autobus.

Zobrazeno 594×

Komentáře

Marie Kučerková

Ta poslední věta je skvělá! Díky za článek:-)

Zobrazit 1 komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio