Názory a texty vikáře ČCE v Benešově.

Adame, kde jsi?

24. 3. 2015 11:35
Rubrika: Nezařazené

Gn 3,8-9

Tu uslyšeli hlas Hospodina Boha procházejícího se po zahradě za denního vánku. I ukryli se člověk a jeho žena před Hospodinem Bohem uprostřed stromoví v zahradě. Hospodin Bůh zavolal na člověka: "Kde jsi?"

Lk 5,27-28

Pak vyšel Ježíš a spatřil celníka jménem Levi, jak sedí v celnici, a řekl mu: Pojď za mnou. Levi nechal všechno, vstal a šel za ním.

První scéna nás přivádí do rajské zahrady, kde ještě pobýval člověk s Bohem bok po boku. Bůh se prochází jen tak za denního vánku a člověk k němu má přímý přístup. Nic ho od Boha neodděluje. Tato rajská atmosféra je ale narušena. Člověk neuposlechl jediného Božího zákazu a zatoužil po nedovoleném poznání. Tímto činem vypadl z jednoty a bezprostřednosti s Hospodinem a uvědomuje si svoji individualitu. Tuší, že jeho osobu něco ohrožuje, že je něco v nepořádku a že by se měl zakrýt. Obléci se, aby byl chráněn před vlivy okolního světa. Nejenže poznal, že je oddělný od Boha, ale také si to uvědomuje. Tuší, že provedl něco špatného, a tak se touží skrýt před Boží přítomností. Adam, člověk, já i ty se někdy toužíme před Bohem schovat. Toužíme být sami, prostě mít pokoj ode všeho i od toho všetečného Božího hlasu, který nás vytrhuje z naší osamocenosti. Neschováváme se před Bohem jenom kvůli tomu, že jsme zrovna provedli něco hříšného, za co bychom se styděli. Že jsme někoho urazili, někomu ublížili. Schováváme se před Bohem, protože se schováváme sami před sebou, že si nechceme pohlédnout do tváře, do našeho vlastního odrazu, který nám prostředkuje Bůh či jeho Slovo a společenství. Do této naší skrytosti se ozývá ono Boží Slovo: Kde jsi, člověče? Kde stojíš? Kam ses přede mnou schoval? Bůh toto neříká, že by nevěděl, kde jsme. Moc dobře ví, kde se skrýváme. Říká to, abychom si i my sami uvědomili, kde stojíme. Kde se nacházíme. Kde je naše srdce. Toto slovo námi může otřást silou uragánu, když totálně přehodnotíme naši pozici v životě. Někdy může mít podobu tichého rozhovoru s přítelem, kázání v kostele anebo jen když zachytíme jen úryvek z rozhovoru a najednou nám dává všechno smysl. Najednou si uvědomujeme, kde jsme.

            Do tohoto Božího zavolání se ozývá i Boží povolání. Člověk sice mohl vypadnout z rajské jednoty, ale to neznamená, že Bůh na nás zapomněl. Bůh za námi přichází v Ježíši Kristu. Nenechává nás osamocené a skryté, přichází za námi v těle a promlouvá konkrétně ke každému z nás. Druhá scéna je z Ježíšova putování po venkově, kdy uzdravuje a promlouvá k lidem o Království Nebeském o Ztraceném Ráji. Kdysi ztracené blízké soužití s Bohem se skrze jeho Syna navrací. Ježíšovo povolání celníka Léviho platí pro každého z nás. Smyslem této krátké perikopy, ze které vybírám jen dva verše, je to, že bohatý člověk je ochoten následovat Kristův hlas a napravit všechny křivdy a rozdat svůj majetek chudým. Mě ovšem na tomto místě nejvíce oslovuje to, že prostě vstal a šel. Že to slovo Boží ho donutilo přehodnotit svou pozici skrytosti před Bohem. Ježíšovo povolání oslovuje člověka takovým způsobem, že je ochoten totálně změnit svůj život a vydat se na cestu následování Krista. Toto Ježíšovo Kde jsi, člověče? proměňuje lidská srdce. Nám nezbývá nic jiného, než jsi odpovědět, kdeže to vlastně jsem. Kdo vlastně jsem. A kde je moje místo, když za mnou Ježíš volá: Pojď za mnou. Nemusíme jako Lévi prodat všechen svůj majetek a všeho nechat, myslím si, že asi mnohem důležitější než opustit svoje majetkové zázemí je opustit svoje myšlenkové zázemí a nechat se prodchnout Božím povoláním k lásce.

Zobrazeno 523×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio